čtvrtek 3. září 2015

4.9.15 - Něco málo ze života

   O prázdninách jsem měla existenční krizi, která ve mně vyvolala chuť se vzdělát. Proto jsem se někdy začátkem července vydala do knihovny s tím že si půjčím Vladaře. Lol, nope. Neměli ho tak jsem si ho rezervovala. A proč vám o tom píšu teď? Dnes mi přišel mail s tím, že už je v knihovně. Ne že bych teď zrovna neměla čas kvůli přípravě na přijímačky a taky kvůli padesáti dalším knížkám které mám rozečetené/chci si přečíst/musím přečíst. Well, tak snad příště

   Tento měsíc jsem vlastně ještě nezveřejnila "deníčkový" článek. Přitom se děla spousta zajímavých věcí, takže jsem hned několikrát přemýšlela nad sepsáním článu, nad názvem a nad jeho obsahem. Z toho o čem jsem ale chtěla psát dřív si už vlastně nic nepamatuju. Jen tak v rychlosti, rozešla jsem se (a ano opravdu jsem s někým chodila, což všem lidem mě známým přišlo nevěrohodné) byla jsem čtyři dny mezi důchodci v lázních na Slovensku, dva týdny jsem strávila v posteli s horečkmi a pak antibiotiky (teď v pátek jsem byla na další odběry jestli nemám mononukleózu, jaj! a výsledky pořád nemám). Pro informaci to mé dvoutýdenní stonání jsem si vybrala zrovna v týdnu tropů, takže moje teplota i teplota mého okolí s blížily ke 40°C. No není to úžasné? Byli jsme bratrovi kupovat oblek do tanečních. Zjistila jsem že nikdo v mém okolí neovládá deskriptivní geometrii -.-". Nepodařilo se mi najít žádné kurzy kresby, které by mě připravily na talentovky.
   A teď něco trochu aktuálního, U nás ve škole se oraganizuje z nějakých dotací studijní výjezd do
ombré rty vypadají na fotkách divně -.-"
Londýna. Už nám to bylo oznámeno loni v semináři angličtiny, ale nebylo jisté jestli naše škola dotaci opravdu obdrží nebo ne. První školní den za námi přišla učitelka, že dotaci opravdu získala, takže se výlet uskuteční. Jenže počet je dosti omezený a to na pouhých deset lidí. Ten den se od nás hlásili lidi jenom čtyři a to včetně me. Naivně jsem myslela, že ten počet zůstane do druhého dne nezměněn a že se žádné testy psát nebudou. Jak jsem se mohla tolik zmýlit? Testy se nakonec psaly a já se bila do hlavy s tím, že z ní snad něco dostanu. Po prázdninách jsem úplně dutá, ale nějak jsme to natrolila. (Nebo to bylo spíš tím, že další zájemci byli na úplně jiné úrovni) A dostala jsem se mezi šťastných deset! Takže začátkem října jedu, totiž letím, do Londýna!
    Jinak nechcete mi někdo poradit co mám dělat se životem? Už zase nevím kam jít na vysokou a to na vysokou musím -.-" Těžký život tupého gympláka...

4 komentáře:

  1. Já zase přemýšlím nad tím, jestli vůbec nějakou VŠ mám zkoušet. Nepřijdu si na to dostatečně chytrá (když střední jsem sotva dodělala).

    Londýn určitě bude úžasný (třeba se tam taky jednou podívám) a ten rozchod mě mrzí, ale určitě si za nedlouho najdeš někoho ještě úžasnějšího :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se tak občas cítím. Ale pak si řeknu, že je lepší všechno zkusit a ujistit se, že to opravdu nejde, než litovat, že jsem to ani nezkusila ;)
      Byl, opravdu byl i když neuvěřitelně přeplněný lidmi a kupodivu i čechy... Děkuju :)

      Vymazat
  2. Je mi líto, že sis prošla rozchodem, i že jsi měla takové trable se zdravím :(

    Ohromná gratulace k výletu do Londýna! ^^

    Taky jsi šla na gympl, protože to byla volba těch nerozhodných, a teď tě štve, že se musíš zase rozhodovat, když přitom nejsi o nic moudřejší než před čtyřmi lety? :D Pamatuju si, že minimálně já se tak cítila ^^'

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :33
      Nejslepší na tom je, že jsem si v druháku myslela, že bych ve čtvrťáku už měla vědět co chci studovat. Ehm, ne, teď se utěšuju tím, že do března mám ještě pár měsíců na rozmýšlení :D

      Vymazat

Ještě pořád nekoušu ˇwˇ